Zrod myšlenky – hledá se 16 000
Pražská kavárna
Pořadatel: NF IMPULS
Myšlenka hledat 16 000 pacientů s roztroušenou sklerózou vznikla po cvičebním maratonu MaRS 2015, kdy nás přišlo podpořit 1000 cvičících, celorepublikové údaje však hovořily o 17 000 nemocných. Kde jsou? Pojďme je hledat! A tak 9.7. na schůzce v naší oblíbené pražské kavárně byla před zástupci IMPULSu (Jana Vojáčková) poprvé vyslovena myšlenka o hledání 16 000. Celou tuto myšlenku jsme vylepšili – podřiďme vše číslu 16 (16 dní, 16 navštívených míst, 1600 ujetých kilometrů a každý den nachozeno minimálně 16 000 kroků – za každého pacienta jeden krok, 16 příběhů pacientů s roztroušenou sklerózou). Hlavní cíl byl na MaRSu 2016 rozhýbat celou republiku. Stanoveno také bylo datum začátku expedice – 28.9. Zde musím ocenit všechny a poděkovat všem, kdo se na realizaci podíleli, v tak krátkém čase realizovat tuto myšlenku je obdivuhodné. Děkuji všem (píši takto obecně, abych na někoho nezapomněl).
Den první – trénovat a nevzdávat se
(pondělí 28. září 2015)
Karlovy Vary – Studio Carpe Diem
Pořadatel: Lenka Geierová (fyzioterapeutka)
Patron: Josef Váňa st. (žokej)
Ušlo se: 55 216 kroků
Z deníku maskota expedice pana Neurona
V pondělí 28.9. jsme s řidičkou Dendou a naším vozidlem jeli do Prahy na místo nakládky a začátku naší výpravy. Poprvé v životě jsem jel na sedadle spolujezdce vedle řidiče. Ten výhled, bylo to prima. Posádku zde doplnila Jana z IMPULSu, Klára fyzioterapeutka (alespoň budu mít odbornou péči o své axony – výběžky) a cestovatel sklerotický strýček Aleš ve svém kloboučku. Cestu do Karlových Varů jsem prospal v mezeře mezi sedadly řidiče a spolujezdce. Po procházce na kolonádě si mne vzal tatínek a postavil se před ostatní a něco jim začal povídat. (Poslouchali jej bedlivě, nikdo nevyrušoval.) Když se objevil žokej Josef Váňa, který mne pochoval, pochopil jsem, proč s sebou vezeme dřevěného koníka s jeho podpisem…
Den druhý – pomáhat hendikepovaným
(úterý 29. září 2015)
Plzeň – FN Plzeň Lochotín
Pořadatel: Dana Chmelařová (psychoterapeutka FN Plzeň)
Patron: Dana Chmelařová
Ušlo se: 109 161 kroků
Z deníku maskota expedice pana Neurona
Když jsem se probudil v úterý 29.9. ráno, myslel jsem, že jsem v Karlových Varech, ale byl jsem již v Plzni. Zřejmě jsem cestu zaspal. Dnešní program byl v nemocnici. Myslel jsem, že opět půjdu na vyšetření, ale proč v Plzni? Ne, ne opět jsme postavili svoji show a já musel na scénu. Během přednášek jsem se dozvěděl, že se na mne přijeli podívat i lidé z Chebu. A abychom nakrokovali více kroků, byli tu studenti ze sportovního gymnázia. A já se celou cestu mohl i vézt…
Den třetí – být v pohybu a rozdávat energii
(středa 30. září 2015)
České Budějovice – MS Centrum Rosky České Budějovice
Pořadatel: Roska České Budějovice
Patron: Věra Švábová (předsedkyně organizace)
Ušlo se: 28 906 kroků
Z deníku maskota expedice pana Neurona
Poslední den v září jsem byl přivezen do Českých Budějovic. Procházka městem začala na náměstí. Cestou se někteří účastníci dotýkali lebky na soše s tím, že jim to přinese štěstí. Setkání se sochami pokračovalo i dále. Dokonce některé byly i v řece. Po večeři, když se tatínek vrátil do pokoje, byl unavený. Prý absolvoval osvětovou přednášku v restauraci penzionu. No nevím, ale měl na sobě kočičí chlupy. Měly být od hluchého kocoura.
Den čtvrtý – na všem špatném najít to dobré
(čtvrtek 1. října 2015)
Jihlava – Pivovar Ježek
Pořadatel: Roska Jihlava
Patron: Radek Ampapa (vedoucí lékař RS centra Nemocnice Jihlava)
Ušlo se: 122 961 kroků
Z deníku maskota expedice pana Neurona
Tak nám začal říjen a já se vydal do Jihlavy. Čekalo mě přivítání v pivovaře. Byl jsem zvědavý. To, že jsem na Vysočině, jsem poznal podle traktorů s brambory. V pěkné místnosti na přednášky stál dřevěný medvěd a tatínek hned usoudil, že bude hezké mě s ním vyfotit, Ach jo. Nechápal jsem, proč medvěd drží v ruce ježka. Když jsem se však dozvěděl, že místní pivo se jmenuje Ježek, bylo mi vše jasné. Po procházce mě čekala odměna. Chtěly se se mnou vyfotit mladé studentky z místní zdravotní školy, které nás přišly podpořit. Také tatínek byl spokojený, vždyť místní připravili pro výpravu pohoštění. To byl krásný den.
Den pátý – nepouštět to z kopečka
(pátek 2. října 2015)
Žďár nad Sázavou – Hotel Svratka
Pořadatel: Roska Žďár nad Sázavou
Patron: Radka Ramerová (komunitní koordinátorka)
Ušlo se: 67 535 kroků
Z deníku maskota expedice pana Neurona
Druhý říjnový den nás čekalo brzké vstávání, protože jsme jeli na rekondici Rosky do Svratky u Žďáru nad Sázavou. Ranní vstávání a bez snídaně posádku auta moc nenaladilo. Napětí roztálo při pohledu z vyhřátého auta na mlhy válející se v údolích Vysočiny. V připraveném sále mne usadili do první řady, abych bedlivě sledoval přednášky. Na konec si můj tatínek a ostatní zacvičili pod vedením pana Karla sestavu tai chi. Po ukončení programu jsme nemohli nenavštívit kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené Hoře, kde jsme načerpali energii do další cesty.
Den šestý – společně se hýbat a vážit si života
(sobota 3. října 2015)
Brno – FN Brno
Pořadatel: Rehabilitační oddělení FN Brno
Patron: Ondřej Kolařík (vedoucí fyzioterapeut)
Ušlo se: 152 003 kroků
Z deníku maskota expedice pana Neurona
Džusblues. Ještě večer 2.10. jsme dojeli do Brna. Musím sklonit své axony (výběžky) před uměním řidičky. Zaparkovala bravurně do úzkého průjezdu. Ráno 3.10. jsme se bohatě nafutrovali a chtěli vyrazit na Špilas a udělat tam se mnou několik fotografií. Nicméně nenašli jsme cestu. Tak jsme alespoň zajeli na MonteBu. Zde jsem se dozvěděl, že zase pojedeme do nemocnice. Krokování se odehrávalo v areálu nemocnice. Celé krokování bylo odstartováno po brněnsku: „Včil!“. Místní to měli vychytané, pro nemohoucí byly po trase připravené židle.
Den sedmý – jít si za svým snem
(neděle 4. října 2015)
Uherské Hradiště – Klub kultury Uherské Hradiště
Pořadatel: Alena Filová Zedníčková
Patron: Karel Hoffman (ředitel Hoffmanova divadla v Uherském Hradišti)
Ušlo se: 108 609 kroků
Z deníku maskota expedice pana Neurona
Ráno jsme vyrazili z Brna do Uherského Hradiště. Cestou jsme navštívili místo, kde se 2.12. 1805 utkali v nějaké bitvě tři císařové. Zde jsem konečně našel nástroj na hledání maratónců – dalekohled. Protože však krajina byla zahalena mlhou, nikoho jsem nenalezl. Krokování v Uherském Hradišti bylo s překvapením – paní průvodkyně byla super. V stejném úžasném duchu probíhalo celé setkání. Po naší show jsme vyrazili na známé poutní místo Velehrad. Nejen posádka Theofila (tak bylo pojmenováno naše expediční auto) si zde dobila baterky, ale i já měl najednou energie víc.
Den osmý – stále to zkoušet
(pondělí 5. října 2015)
Vsetín – Dům kultury Vsetín
Pořadatel: Roska Vsetín
Patron: Taťána Valentová Nersesjan (členka Rady Zlínského kraje)
Ušlo se: 67 730 kroků
Z deníku maskota expedice pana Neurona
Dne 5.10. jsem se probudil ve Vsetíně. Po snídani mě čekala procházka po městě kolem 18. poledníku východní délky. I kačenky na místní říčce byly zajímavé. Celá naše show byla tentokrát umělecko-odborně-politická, a to konkrétně ve ztělesnění pánů Segrado-Hradílek-Čunek. A abych se rozptýlil, zahrál jsem si Happy neuron. No mezi námi: „Žádná sláva.“
Den devátý – setřást lenoru z krku
(úterý 6. října 2015)
Olomouc – Oblastní unie neslyšících Olomouc
Pořadatel: Roska Olomouc
Patron: Šideri Váňová (golfistka)
Ušlo se: 21 543 kroků
Z deníku maskota expedice pana Neurona
Večer v pondělí jsme přejeli do Olomouce. Již se smrákalo a já se ocitl na náměstí před místním orlojem. Úterní ráno 5.10. jsem se probudil do krásného dne v Olomouci. Před naší show jsme se byli posilnit pravými východoasijskými jídly. Během oběda přijela krásná a příjemná golfistka Šideri. (I já se s ním potom fotil – heč) Vůbec pro mne byla Olomouc ve znamení setkání s krásnými a příjemnými dámami. Po vyčerpávajícím dnu jsem se v místní restauraci ocitl na věšáku a mohl jsem pozorovat, jak si tatínek doplňuje energii smaženými pravými olomouckými tvarůžky.
Den desátý – dobrou kondici vybojovat jógou
(středa 7. října 2015)
Ostrava – Sanatoria Klimkovice
Pořadatel: Roska Ostrava
Patron: Tomáš Bauko (primář Sanatorií Klimkovice)
Ušlo se: 78 330 kroků
Z deníku maskota expedice pana Neurona
Cestou do Klimkovic byla osádka našeho „přepravovátka“ ospalá, a tak si zdřímla. Cestou jsem se seznámil s dřevěným panáčkem s lucernou. Ach ta skleróza, zapomněl jsem na jeho jméno. Na procházku jsem se vydal s tatínkem do místního Pohybového areálu. Hned na začátku jsem zažil horor. Tatínek mne vzal na houpačku a já myslel, že to bude moje smrt. Můj žaludek protestoval, ale ustál jsem to. Cestou jsem se potom fotil s různými zvířátky. Ještě, že byla vyřezaná ze dřeva. Naše show pak probíhala ve velkém kinosále. Bylo tam trochu přítmí, takže já mohl zaspat ten hrozný zážitek z houpačky. Cestou zpět do Olomouce jsem z předního sedadla pozoroval hezký západ slunce a těšil se na další den.
Den jedenáctý – radovat se z maličkostí
(čtvrtek 8. října 2015)
Ústí nad Orlicí – Hotel UNO
Pořadatel: Roska Ústí nad Orlicí
Patron: Dana Horáková (neuroložka RS centra při neurologické klinice 1,LF UK a VFN Praha)
Ušlo se: 783 301 kroků
Z deníku maskota expedice pana Neurona
Ve středu 8.10. nás čekali v Ústí nad Orlicí. Dorazili jsme v čas a krokování začalo na náměstí. Místní pacienty přišli podpořit tři třídy místní zdravotnické školy (Nakrokovali toho mnoho). Zde se také projevilo krotitelské umění sklerotického strýčka Aleše. Ztuhnul jsem také v úžasu. Když tento velký dav fotil, vydal „povel“ k úsměvu, a světe div se, ztichli na náměstí i holubi. Další velké a příjemné překvapení nás čekalo v sále, kde jsme měli odehrát svoji show. Pro tatínka a ostatní účastníky expedice připravili občerstvení (domácí provenience) a já se dokonce účastnil křtu plakátu „Hledá se 16 000“. A bylo to šampaňským!!! Po ukončení mne Klára seznámila s andělíčky, které jsem viděl já vesmíroběžník poprvé ve svém životě. To jsem si myslel, že nemůže být již nic lepšího. Ale vše se změnilo ubytováním na Chatě Maxe Švabinského na Kozlově. I náš DOG (degustátor-ochutnávač-gurmán) prohlásil, že tak dobrého pstruha ještě nejedl. Většina ostatních členů měla steak (mňam-mňam). Posádka Theofila byla spokojená. Děkujeme, PANÍ KUCHAŘKO.
Den dvanáctý – z ničeho se nehroutit
(pátek 9. října 2015)
Hradec Králové – KRC Sedmikráska
Pořadatel: Roska Hradec Králové
Patron: Anna Maclová (náměstkyně primátora Hradec Králové)
Ušlo se: 45 264 kroků
Z deníku maskota expedice pana Neurona
Dnes v noci, před 12.dnem expedice, vznikla hymna expedice. Hned ráno jsme ji nahráli a zveřejnili. Dali jsme to na dobrou první. Když jsme po snídani opouštěli chatu, kolem se válela mlha. V mlze se potom objevil rotoped a já se na něm musel vyfotit. V Hradci Králové jsme na krokování vyráželi od koupaliště. Ještě, že nechtěli, abych se vykoupal. Dokonce jsem se chvíli vezl v kočárku s Johankou. Show byla v Křesťanském rodinném centru Sedmikráska. Už vím, co je to sedmikráska – prý nějaká květina. Občerstvením se prohýbaly stoly a já klidně poslouchal co je to Domov svatého Josefa.
Den třináctý – se vším se poprat jako rebel
(sobota 10. října 2015)
Poděbrady – Fitness Aréna – Centrum zdravého pohybu
Pořadatel: Renata Větrovská (fyzioterapeutka VFN Praha)
Patroni: Luboš Lom (cyklista), Michal Beran (freestylový BMX jezdec)
Ušlo se: 77 982 kroků
Z deníku maskota expedice pana Neurona
Hopsa, hejsa pojedeme do Poděbrad. (Aha, já to trochu popletl.) Dnes je významné datum 10.10.2015. Před čtyřmi roky, totiž vznikl nápad na MaRS. Tiumen s žokejem Váňou totiž 9.10. 2011 vyhráli Velkou pardubickou. (Proč jsme nejeli do Pardubic???) Po fázi přepravní jsem se ocitl na náměstí u sochy nějakého jezdce na koni. Říkali mi, že je to Jiří z Poděbrad (aha, proto Poděbrady). Krokování opět probíhalo na lázeňské kolonádě. Vlastní show potom byla v místě, jak jsem se dozvěděl, kde si různí lidičky chodí protahovat a posilovat své údy.
Den čtrnáctý – přestat se litovat a fňukat
(neděle 11. října 2015)
Liberec – Studio Endorfin
Pořadatel: Roska Liberec
Patroni: Jakub Kraus (Muž roku 2015), Zuzana Eichlová (neuroložka Nemocnice Liberec)
Ušlo se: 64 665 kroků
Z deníku maskota expedice pana Neurona
Čtrnáctý den naší expedice jsme zamířili do Liberce. Již při příjezdu jsme viděli libereckou dominantu. Tatínek říkal, že konečně poznám endorfin (jedna z látek ovlivňujících mozkovou činnost). Ale pak se z toho vyklubal název fitka, kde jsme odehráli naší show. Při procházce po městě s průvodcem jsem seděl před radnicí na nějaké velké židli a udělali ze mne nejstaršího občana Liberce. Fotil jsem se u kamene s letopočtem 1603. Na další fotce jsem se svými novými kamarády Patem a Matem. Při show jsem se asi líbil místním dámám. To, když jsem se fotil s Mužem roku Jakubem Krausem (nebo, že bych se pletl??)
Den patnáctý – hejbat se a neupadat do deprese
(pondělí 12. října 2015)
Teplice – Hotel Helena
Pořadatel: Roska Teplice, Andrea Mareschová (fyzioterapeutka)
Patron: Marta Vachová (vedoucí RS centra Nemocnice Teplice)
Ušlo se: 156 319 kroků
Z deníku maskota expedice pana Neurona
Předposlední den naší výpravy nás zavedl do Teplic. Cestou jsme minuli horu nějakého praotce Čecha, kolem které se rozlévá mléko a nějaké strdí. Sraz byl u nějakého nemocného sloupu, snad něco jako „morového“. Hned vedle stál krásný zámek. Krokovat jsme šli do zámecké zahrady. Bylo krásně, slunce svítilo, listy stromů již ne zelené, ale zlatavě žluté se válely po zemi. Uprostřed rybníčku byla fontána, a když si tatínek našel vhodný úhel pohledu, spatřili jsme duhu. Naši show jsme odehráli v hotelu Helena. Opět jsem se dozvěděl, že se nenudí a snaží se žít se vším všudy. Úžasné.
Den šestnáctý – místo polehávání objet svět
(úterý 13. října 2015)
Praha – náměstí Míru
Pořadatel: Nadační fond IMPULS
Patron: Hana Navrátilová (členka správní rady Nadačního fondu IMPULS)
Ušlo se: 26 950 kroků
Z deníku maskota expedice pana Neurona
Tak a je tu poslední cíl naší cesty – stověžatá Praha. Protože jsme přijeli dříve, museli jsme se zastavit u Edenu na kávu. Pozorní špioni nás tu však vyfotili. Na náměstí u velkého kostela nás čekalo přivítání. Když jsme vystoupili z vyhřátého auta, byla již pěkná zima, ale o to jsem byl živější. Účastníci expedice se střídali u mikrofonu a neustále něco povídali. Nezapomnělo se ani na řidiče našich expedičních aut Theofila a Mrňouse značky Renault. Ve stanu se potom rozeběhl podivný stroj, na kterém se střídaly lidičky, aby i Praha něco nakrokovala. Několik set kroků jsme přidali po společné procházce ostatních lidiček kolem náměstí. Strýček Aleš nám potom vyprávěl svůj příběh (již po šestnácté, ale opět zajímavě a osobitě). A je to takový šikula, že jsme již mohli promítnout fotografický „slideshow“ z naší cesty. K zahřátí byl čaj a gulášová polévka. (Tatínek se nadlábl, ale já nic nedostal). Ani jsme si to neuvědomili, ale expedice „Hledá se 16 000“ skončila.